Oděvní průmysl přináší celou řadu problémů týkajících se lidí žijících v Bangladéši, Indii, na Srí Lance, v Číně, ale zároveň také v České republice, Rumunsku, na Slovensku a v dalších zemích na západ od Asie. Jak tyto problémy souvisí, co by se s nimi dalo dělat a co bychom mohli udělat my sami, to jsou některé z otázek, na které se v naší kampani snažíme hledat odpovědi.
Kdo, kde a za jakých podmínek vyrábí naše oblečení? Udělalo by nám radost něco nového na sebe, i kdybychom se dozvěděli, že na výrobě pracovaly děti? Kam zmizely vyhlášené české textilky? Proč už v České republice nevyrábíme oblečení? Proč v Asii pracují lidé 16 hodin denně za minimální platy? Jste smířeni s tím, že vaše tričko pochází od některých z moderních otrokyň na druhém konci světa? Co s tím mohu já sám dělat?
Jako základní materiál pro rozproudění diskuze jsme v rámci kampaně Česko proti chudobě nechali vytvořit fiktivní reportáž z hlavních večerních zpráv fiktivního kanálu Bangladesh TV. V reportáži jsme vyslali slavnou bangladéšskou reportérku Nadiru Mujumdar pátrat po souvislostech dvou tragédií spojených s výrobou textilu.
„Jedním z důsledků tzv. optimalizace nákladů výroby je masivní přesun oděvní výroby do zemí globálního Jihu. Naprostá většina oděvních společností, které tam svou výrobu přesunuly, neřeší bezpečnost práce či úroveň pracovních podmínek. Zajímá je samozřejmě především rychlost dodávek a zisk. Není tedy divu, že se továrny řítí, byť z různých důvodů. V Bangladéši je to naprosto nevyhovující technický stav továren a neodpovědnost jejich majitelů a v Prostějově pravděpodobně tolik zmiňovaná konkurenceschopnost. Je to zkrátka výsledek neodpovědného jednání korporací a jejich rezignace na dlouhodobě udržitelnou výrobu. Zaměstnanci oděvních továren na celém světě jsou v podstatě na jedné lodi, pod tlakem neviditelné ruky trhu, kterému nemohou sami čelit.“ Petr Mareš, NaZemi
K vytvoření mystifikační kampaně nás vedla snaha ukázat, že nás napříč kontinenty mohou spojovat události, které se zdají být vzdálené. A je právě úkolem zpravodajství, tyto informace přinášet. Protože se však zprávy stávají čím dál banálnějšími a stereotypnějšími, je nadsázka a humor vhodnou formou, jak jim nastavit zrcadlo a přitom přinést podstatné informace do veřejného prostoru. Naše klipy Botswana TV a nyní Bangladesh TV ukázaly, že se to daří.
V tomto materiálu jsme pro vás připravili informace, argumenty a rady vztahující se k výrobě oblečení, které nosíme, a lidem, kteří je vyrábějí. Oděvní průmysl přináší celou řadu problémů týkajících se lidí žijících v Bangladéši, Indii, na Srí Lance, v Číně, ale zároveň také v České republice, Rumunsku, na Slovensku a v dalších zemích na západ od Asie. Jak tyto problémy souvisí, co by se s nimi dalo dělat a co bychom mohli udělat my sami, to jsou některé z otázek, na které se v tomto materiálu pokusíme odpovědět.
Kdo, kde a za jakých podmínek vyrábí naše oblečení? Udělalo by nám radost něco nového na sebe, i kdybychom se dozvěděli, že na výrobě pracovaly děti? Kam zmizely vyhlášené české textilky? Proč už v České republice nevyrábíme oblečení? Proč v Asii pracují lidé 16 hodin denně za minimální platy? Jste smířeni s tím, že vaše tričko pochází od některých z moderních otrokyň na druhém konci světa? Co s tím mohu já sám dělat?
Jaká je cena za to „být IN“?
Většinu našeho oblečení vyrábějí dělníci v nedůstojných pracovních podmínkách v zemích globálního Jihu. V továrnách, jejichž majitelé nejsou schopní zaručit základní bezpečnost ani vyplácení důstojných mezd. Porušování lidských práv je na denním pořádku a značky, které oblečení prodávají, tiše přihlížejí – i když se nás snaží přesvědčit, že dodržování lidských práv je jejich prioritou.
Prohlédněte si pozorně video kampaně „Ušili to na nás“ a vzpomeňte si na ně při příštím nákupu v některém z obchodů se značkovým oblečením.
Jaký máte pocit z tohoto kontrastu?
Mýtus o šťastných dětech
Často se setkáte s argumentem, výmluvou, mýtem, že lidé v zemích Jihu jsou rádi i za to špatně placené zaměstnání a že by bylo špatné jim ho brát. Nebo že děti, které namísto školy tráví celé dny těžkou prací v továrnách nebo na polích, jsou také rády, že mají práci a pomáhají svým rodičům. Podívejme se na tyto argumenty trochu zblízka:
Skutečnost je spíš taková, že dětská práce chudobu způsobuje. Děti totiž většinou vykonávají špatně placenou anebo neplacenou práci. Tím pak přicházejí o práci dospělí a děti nezískají vzdělání, které by jim umožnilo se ze začarovaného kruhu chudoby vymanit. A snadno ovladatelné děti, které žijí často jako malí otroci, zhoršují pracovní podmínky pro ostatní zaměstnance. Navíc, člověk bez vzdělání jen těžko v dospělosti zavadí o slušnou práci. A nakonec – společnost bez vzdělaných lidí se může jen špatně rozvíjet, že ano.
Také často uslyšíte o tom, že oblečení je už tak velmi drahé a že pokud přidáme dělníkům v Asii na platech, nebo jim firmy zajistí ty samé pracovní standarty, jako máme u nás, vše se pro nás neúnosně zdraží. Ale je tomu skutečně tak? Nebo bychom mohli chtít po nadnárodních společnostech, aby slevily ze svých astronomických zisků a zavedly ve svých továrnách všude po světě důstojné podmínky? Zvláště v době, kdy se čím dál tím více rozevírají nůžky mezi bohatými a chudými, což v důsledku způsobuje, že lidé si nemohou pořizovat, co potřebují či chtějí, obchod vázne a chudnutí pokračuje, je to podle nás rozumný požadavek.
V neposlední řadě je tu i argument týkající se našeho chování vůči přírodě, Zemi, kterou zatím všichni k přežití potřebujeme, a sice, že továrny postavené na dětské či otrocké práci zpomalují vývoj, protože místo nových a méně škodlivých technologií spoléhají na lacinou pracovní sílu.
Co s tím? Jak tlačit na politiky
V červnu 2014 se v Radě OSN pro lidská práva (UNHRC) po dlouhé diskuzi hlasovalo o návrhu na zřízení otevřené pracovní skupiny, jejímž úkolem bude vytvořit návrh závazné smlouvy, která by měla zajistit dodržování lidských práv nadnárodními korporacemi i dalšími podniky. Návrh byl nakonec přijat většinou dvaceti hlasů, čtrnáct bylo proti a třináct zemí se zdrželo. Proti byly státy EU včetně České republiky, USA, Japonsko a Korea. Je to jedno z mála větších – byť dílčích – vítězství na poli boje za lidská práva v posledních letech.
Postoj zástupců Evropské unie a USA je konstantně na straně zájmů nadnárodních korporací a velkých podniků. A to i přes to, že více jak šest set hnutí a organizací i stovky jednotlivců podepsalo petici, žádající zahájení přípravy závazného dokumentu proti porušování lidských práv ze strany firem. Za návrh se postavil i Evropský parlament. Nicméně představitelé národních vlád zemí EU hodili zájmy svých občanů za hlavu a místo toho se pokusili zablokovat regulaci ilegálního chování firem.
Právo na důstojnou mzdu je ukotveno ve Všeobecné deklaraci lidských práv, v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech i v dalších dohodách, chartách a dokumentech. A dodržování lidských práv mají ve svém programu všechny relevantní subjekty české politiky. Proto v každých volbách vyžadujme po našich politicích, aby tyto principy prosazovali nejen zde u nás, ale i směrem k zemím, ze kterých se k textil a jiné komodity dovážejí.
Co mohu udělat já sám?
Každý z nás může zmírnit škodu, kterou způsobuje módní průmysl, tak jak ho známe. Toto je pár hlavních způsobů, jak na to:
1. Kupujte lokálně
Základní pravidlo zní: kupujete-li věci od místního designera nebo návrháře, pomáháte lokální ekonomice. Podle SustainableConnections.org, „řada studií dokazuje, že nakupujete-li v obchodě, který vlastní někdo místní, a nikoliv ve velké národní firmě, mnohem více peněz se pak utratí za produkty dalších místních firem, čímž se dále posiluje ekonomický základ dotyčné komunity“. Nejen že investujete do svého vlastního města, ale rovněž omezujete svou „ekologickou stopu“, vytváříte pracovní místa a zajišťujete, aby peníze, které zaplatíte na daních, byly dobře využity. Přeloženo do přesných částek: podle výpočtu Businessweeku „z každých sto dolarů, jež utratíte u lokálního obchodníka, čtyřicet pět dolarů zůstane v místní komunitě. Pokud utratíte stejnou částku u velké firmy, zůstane jenom třináct dolarů.“ (zdroj: businessweek.com, 18.2.2010)
2. Podporujte nezávislé návrháře
Podporujte nezávislé návrháře, kteří znají celý výrobní postup od začátku do konce. Vědomě se rozhodují, kde nakupovat látky, a jsou součástí celého výrobního procesu. Někteří dokonce oblečení sami šijí v malých dílnách a ateliérech. Příběhy společností, jako jsou Piece x Piece, Seamly či Manufacture NY jsou inspirativní ukázkou toho, jak je možné vyrábět oblečení eticky.
3. Nakupujte z druhé ruky
Pokud by si spotřebitelé pořizovali oblečení z druhé ruky, byl by to obrovský pokrok. Je naprosto zásadní, abychom namísto nakupování nových svršků začali využívat zdroje, které už máme. Kupovat oblečení z druhé ruky už dávno není společensky nepřijatelné. Ostatně existují velice populární řetězce například Textile House nebo Můj sekáč a řada menších second handů, které se objevují na každém rohu po celém světě.
Secondhandové oblečení dokonce proniklo i do prostředí sociálních sítí a aplikací. Příkladem jsou webové portály, poskytující svým uživatelům prostor pro výměnu, nákup, prodej a darování nošeného a již nechtěného oblečení jako například Votoč vohoz nebo sekce oblečení velkých internetových bazarů jako například bazos.cz, sbazar.cz a další. Cena je přitom srovnatelná s cenou oděvů od velkých firem a řada těchto kousků je prakticky nová. Takový nákup je výhodný jak pro vaši peněženku, tak pro celou planetu.
4. Nakupujte méně
Svět můžete ale především změnit tím, když přestanete tolik nakupovat. (A nebojte se, nezpůsobíte tím ekonomický Armagedon.) Žijeme ve společnosti, která konzumuje a vyhazuje mnohem více věcí než dříve. Jsou ale efektivnější a úspornější způsoby, jak utrácet peníze, než nákup šesterých šatů v Mango, každé za 199 Kč. Za stejnou cenu 1194 Kč (6 x 199 Kč) si místo toho můžete koupit jedny eticky vyrobené od místního návrháře a nosit je několik let. Neříkáme, že bychom měli přestat utrácet. Měli bychom ale přestat nakupovat věci na jedno použití a pak je vyhazovat.
A jestli už to všechno dobře znáte, připomeňme si ještě některé další skutečnosti, které je třeba mít na paměti.
Dívejte se na cedulky
Je nutné to neustále připomínat. Víte, odkud vaše oblečení pochází? Kdo vyrobil tričko, které máte na sobě? Jste smířeni s tím, že vaše džíny pochází od některých z moderních otroků na druhém konci světa? Dívejte se na cedulky na oblečení. Ptejte se.
Perte ve studené vodě a sušte na šňůře
Průměrná americká domácnost vypere tři sta až čtyři sta várek špinavého prádla ročně. Každou sekundu se jich začne prát asi tisíc, což dohromady představuje spotřebu 49 200 litrů vody. Ani my v České republice s praním příliš nešetříme. Tři čtvrtiny skleníkových plynů, které v průmyslově rozvinutých zemích v průměru vypouštíme do vzduchu kvůli praní, vzniká používáním sušičky na prádlo.
A nezapomínejme na všechny ty chemikálie a fosfáty obsažené v pracích prášcích, které se pak zpětně dostávají do vodních zdrojů a ničí vodní ekosystémy. Pokud byste rádi omezili svou takzvanou uhlíkovou stopu (tj. skleníkové plyny, které vypouštíte do atmosféry v rámci svých každodenních činností), pak perte ve studené vodě, sušte prádlo na šňůře a používejte prostředky bez fosfátů.
(Zdroj: A2larm.cz)
Je jasné, že situace není jednoduchá a nelze ji vyřešit lusknutím prstu. Ale pokud se alespoň trochu nezamyslíme a nepokusíme se o změnu, sama se nevyřeší.
Pokud byste měli zájem o více informací nebo materiálů, neváhejte se na nás kdykoliv obrátit.
Za celý tým kampaně Česko proti chudobě
Ivona N. Remundová a Dagmar Trkalová
www.ceskoprotichudobe.cz
Zdroje dalších zajímavých informací:
Německý dokument Jedovatí móda:
http://a2larm.cz/2014/08/sest-veci-ktere-byste-meli-vedet-o-svem-obleceni/
http://a2larm.cz/2014/11/odevnim-znackam-jde-hlavne-o-zisk/
http://a2larm.cz/2014/08/ctyri-veci-na-ktere-byste-meli-pamatovat-kdyz-si-kupujete-obleceni/
http://a2larm.cz/2014/03/hromadna-devastace-prumysloveho-dedictvi/
http://zpravy.idnes.cz/jak-se-sije-textil-v-tovarnach-v-asii-banglades-cina-vietnam-p4d-/zahranicni.aspx?c=A130506_140926_domaci_jav
http://www.rozvojovka.cz/download/docs/61_detska-prace-v-souvislostech.pdf
http://www.clovekvtisni.cz/cs/vzdelani-a-osveta/highlight/12
http://www.akillerbargain.com/html/aboutthefilm.html
http://www.csopvlasim.cz/aktuality/detail/1002
Připraveno v rámci projektu „Evropský rok rozvoje 2015 – globálním pohybem ke změně“.
Projekt byl podpořen z prostředků České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí ČR v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR. Obsah publikace nemusí vyjadřovat stanoviska sponzorů ani nezakládá odpovědnost z jejich strany.